Otázky
V čem se motáte?
Z čeho se nemůžete dostat ven?
Co vás sem dostalo?
Úkol: Vezměte si nějaké zamotané klubíčko nebo přeházené šroubečky, zkrátka něco, co potřebuje uspořádat a věnujte se tomuto srovnávání alespoň půl hodiny. Vneste do chaosu opět řád.
Co postava říká:
„Proč je všechno vzhůru nohama, když já stojím rovně. Nebo že bych nestál?“
Příběh:
„Tak mi to přece jen udělali. A začalo to tak klidně a hezky. Docela příjemný den. Tušil jsem, že se něco semele, všechno mi padalo z rukou, byl jsem nervózní, ale že se to takhle vyvrbí, to bych si nemyslel. Ani jsem ho vlastně nemusel potkat. Kdybych si ještě zašel pro pár šroubků, odbočil bych jinam a vyhnul bych se mu, ale možná by tam taky bylo. Čekalo na mě, je to jasný, neutekl bych mu. Celou dobu jsem si myslel, že to není tak hrozné, že se to dá vydržet, že se před tím schovám, ale nešlo to. Dohnalo by mě to tak jako tak. Tak jsem tomu nakonec čelit musel. A bylo to opravdu hrozné. Ten údiv, to leknutí a jak jsem měl zareagovat jinak? Každý by chtěl na mém místě utéct. Bylo tak ohavné. Jen si to představte, velké, šedé, prolezlé, bezbarvé vlastně nic, ale nešlo to přehlédnout. Ta hloubka! Ta obrovská hloubka! Ztratil bych se v ní a už by mi nikdo nikdy neviděl! Tak jsem na to koukal, jak se na to mě šklebí, jak se mi to posmívá a jak ví, že už mě to má. A jak já vím, že už mě má a že už není kam utéct. Mžouralo to na mě ty velké černé oči, bylo v nich něco mezi výsměchem a žalem a já tomu nedokázal odolat. Musel jsem to udělat. A tak tu teď visím a visím a mám možnost si to všechno znovu přehrávat, přemýšlet nad tím a všechno si to připomínat. A já to dělám, protože, co byste vy dělali na mém místě? Když visíte za nohu, nemůžete toho moc dělat. Zvlášť po tak strašné zkušenosti. Ale je to moje vina, visím tu právem. Neutekl jsem mu, dohnalo mě to a mělo mě to dohnat. Je to ošklivé a hnusné. Je to obluda. Ale pořád je to moje. Moje špatné svědomí.
