Zámek Kynžvart

VÝKLAD ZE ZÁMKU KYŽVART - aneb hrdina Metternich

Někdy mezi lety 1585-1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Kryštof Jindřich mladší z Cedvic se však aktivně zúčastnil stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II. Po bitvě na Bílé hoře bylo jeho kynžvartské panství konfiskováno, v roce 1623 (23.5.) propůjčeno a v roce 1630 postoupeno pěti bratřím Metternichových, kterým patřil zámek až do roku 1945. Říšský hrabě Filipp Emmerich von Metternich (praprapraděd pozdějšího kancléře) si někdy v letech 1681-1691 nechal ze zbytků zchátralého renesančního zámku Cedviců postavit nový barokní záme, který měl charakter venkovského sídla, uzavřený komplexem hospodářských budov, s konírnou v celém jižním křídle a reprezentačním velkým sálem nad centrálním průjezdem. Nejslavnějším obyvatelem zámku byl zřejmě Kancléř Metternich, který bydlel převážně ve Vídni. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Na počátku revoluce v březnu 1848 kancléř podal demisi. Tříletý dobrovolný exil trávil v Londýně. Po návratu až do své smrti 11. června 1859 pobýval často na Kynžvartu.

Daniloff tarot, 27.12.2013

Minulost: 6 pohárů, Královna mečů, Vůz, Velekněžka

Přítomnost: 9 holí

Budoucnost: Císařovna

Rada: 3 mečů

Varování: 3 pohárů

Energie místa: Slunce a 5 pentaklů

Duch místa: 6 pentaklů

Prapůvodní místo, na kterém zámek dnes stojí, zřejmě vládlo pozitivními energiemi a bylo to krásné místo k životu. Lidé zde žili v míru, v lásce a měli všeho dostatek. Nic ale netrvá věčně, a i do této idyly přišel tvrdý zásah. Někdo, pravděpodobně zlý člověk s velkou mocí, udeřil a nasměroval život zde, a tím i místní energie, docela jiným směrem. Jakoby idylické, čisté místo spíše s ženskou energií, obsadili muži a dali mu zcela jiný ráz. Přitom se nedá říct, že vysloveně negativní, ale původní pohoda už byla nenávratně pryč. Možná, že doba kdy mělo zámek v držení pět bratrů, byla tvrdá zkouška a doba plná změn. Nakonec ale u tuto nadvládu utnuli. Naštěstí však moudře a s nadhledem. Velekněžka na konci řady, která se týká minulosti, ukazuje na novou sílu, tentokrát už ne tak brutální, ale osvícenou a zámek se tak mohl stát centrem vzdělanosti a místem, kde se scházeli moudří té doby. V současnosti je sice zámek v provozu, ale zdá se, že netěží ze svého potenciálu, zkrátka šlo by to lépe. A lepší to zřejmě i bude, protože do budoucna by měl Kynžvart vzkvétat a sklízet velké plody. Přitom zámek sám chce být brán vážně, jakoby upozorňoval na chyby a křivdy, které se v minulosti staly, a připomíná je, aby se na ně nezapomnělo. Veselost, oslavy a akce, které jeho minulost trochu znesvěcují, nejsou vítány. A je to také cítit z energie místa. Je víceméně pozitivní a krásná, ale připomíná nám i těžkostmi, kterými místo prošlo a to, že kladné síly nejsou samozřejmostí. Zámek Kynžvart tak více než kterýkoliv jiný zámek upozorňuje na nutnost rovnováhy v životě. Že dobré není možné bez špatného, že když člověk pracuje, měl by i odpočívat a když buduje nové projekty, neměl by zapomínat i na lidi kolem sebe.