Rozhádaní

Prozkoumávání kyvadlem se nevyhnula ani naše chalupa. Stojí blízko Nepomuku a je téměř sto let stará. Její minulost není nijak výrazná, majitel před námi byl hajný a o svou chalupu se svou ženou hezky starali. Přesto kyvadlo ukázalo psychosomatickou geopatogenní zónu v nejmenší místnůstce, kde je malá ložnice. Byla tam od pradávna, ještě když v ní bylo úplně malé okno, které umožňovalo ničím nerušený spánek. Zóna byla právě u toho okna a nebyla právě šťastná. Ukázala se spíše jako negativní, i když nešlo o nic zásadního. Výklad karet ukázal na ženu mezi dvěma muži. Ženu, která byla přistižena in flagranti manželem, který okamžitě rázně sjednal pořádek. Život šel dál, ale konflikt se zde zachoval i do dnešních časů. Kyvadlo i karty radily místo vyčistit a umístit tam např. drahé kameny, vždy v páru, aby se rozhádané duše opět zase smířily. Na okno jsem tedy dala dva růženíny a nechala je působit.

Teprve za nějakou dobu nám sousedka vyprávěla o tom, jak byl hajný vyhlášený kliďas a jeho paní nesmírně hodná žena. Nedávalo to smysl. Během vyprávění jsme ale zjistili, že příbuzní těchto dvou manželů, měli dceru a ta byla tak trochu do větru. „Chlapy si tam vodila! A její táta jí nejednou přistihl, a to tam padalo ran!“ A bylo vymalováno. Karty neukázaly konflikt mezi manžely, ale otce s dcerou, která byla na svou dobu trochu napřed. Snad jim tedy růženíny pomohly vzduch pročistit a odpustit tak staré křivdy.

Tím ale příběh neskončil. Po zimě jsem na chalupu opět přijeli a jeden z růženínů byl prasklý. Vyměnila jsem oba za nové a přála dušičkám klid. Uplynulo pár měsíců a na naše vrátka zaťukal soused (potomek původních majitelů). Sekal vzadu zahradu a všiml si fotek na našem okně. Na jedné z nich poznal svého strýčka a mou maminku překvapil fantastickou větou, nemusím podotýkat, že nic o kývání a věštění nevěděl. Bezelstně se zeptal: "Nevadilo by Vám, kdybych si strejdu odvedl domů?" Tím zřejmě celý proces dokončil a v chaloupce je zase klid. :)