01.04.2018 17:28
První výprava s Putujícími letošního roku byla oslavou jara a vítáním nových sil. Vydali jsme se tentokrát na Děčínsko, do skal a útvarů, které umí vytvořit jen příroda sama. Ačkoliv, začalo to vlastně kozou…
Tedy, abych to upřesnila. Jako silové zvíře pro tento den byla vybrána koza. Symbol laskavosti, tolerance a nezištné pomoci. Přemýšlela jsem, v jaké tarotové sadě bych mohla mít kozu, ale na nic jsem nepřišla. Jen bylo od začátku jasné, které karty se mnou pojedou, protože si o to říkaly samy. Green Witch Tarot na mě volal z poličky a dožadoval se pozornosti. Po první práci v krajině jsem pochopila proč. Petr si vylosoval jednu kartičku, a co myslíte, měl ho tam! Koza! Co se nám tedy díky ní otevřelo?
Green Witch Tarot, Poslední soud:
Plody naší práce,
pomoc od všech, kdož jsou kolem,
že ten, kdo je ztracen,
bude zase s sebou spojen.
KAMENNÝ STRÁŽCE
První zastávka nás zavedla ke kamennému strážci, který na sebe na cestě upozornil. Říkal u něj Jirka: „Energii má silnou, to bude nějaká větší arkána!“ A taky, že jo. :)
Green Witch Tarot: Hvězda, 5 mečů a Mírnost
Kamenný ochránce zdejší kraj stráží už hodně dlouho, a na svou sílu a funkci je patřičně hrdý. Sleduje, co se kolem děje, a je připraven způsobit hromobití nebo alespoň malé zakopnutíčko, kdyby se věci vyvíjely nevhodným směrem. Posílá do krajiny pečlivě vytvořenou směs sil, vjemů a prvků, které jí i návštěvníky zklidňují a uvolňují, aby správně napojeni mohli jít dát. Ale není na to sám. Nástrojů a spolupracovníků je mnoho a jen správnou kombinací, patřičně vyváženou lze něčeho dosáhnout. Nejde při tom jen o tradiční mužské a ženské, obvyklou dualitu. Rovnováha, kterou vyžaduje, se netýká toho, jak ji běžně chápeme my. Není to padesát na padesát. Klíč je ve správném poměru, ve směsi, která není namíchána s matematickou přesností, ale s jasným cílem, láskou a odvahou.
SLUNEČNÍ BRÁNA
Překrásné skalní město nalezneme nedaleko obce Býnovec na Děčínsku na protáhlém labském hřbetu. Všude jsou tu pozoruhodné pískovcové útvary vzniklé erozní činností pod Kamenským vrchem, nejzajímavějším úkazem je unikátní skalní okno zvané Sluneční brána.
24.3.2018, Templar tarot
Minulost: 4 mečů, Slunce, Síla, 3 holí
Přítomnost: Spravedlnost
Budoucnost: Poustevník
Rada: Hvězda
Varování: Ďábel
Energie místa: 6 mečů a 5 pohárů
Duch místa: 2 pohárů
Kdysi tu Slunce skutečně vládlo a posilovalo nejen lidi, kteří ho sem chodili uctívat. Se Sluncem v zádech zde bylo možné získat nové poznání, vědomost i sílu, která zásobila nejen lidská konání, ale i celý kraj. Temný mrak se snesl na Sluneční bránu a vše změnil. Jasná úcta byla vyměněna za neprostupnou samotu, otevřená srdce a pospolitost za individualismus a úkol jedincův. Draze vykoupený, těžce provedený, ale posilující. Velký přelom otočil původní nastavení, a i když tu slunce dále svítí, už ne tam a tak, jako dřív. Nemůžeme soudit, co je správné a co není, zvláště zde, kde nás přesahují síly, které nelze pochopit ani ovládnout, stačí jen věřit. Věřit a nepochybovat. I malá nevíra rozvíří víru do víru protisměru. Naštěstí je vždy něco nad námi, pod námi i mezi, co nás podrží a vrátí na naši cestu. Stačí se jen opřít.
ÚKOL MÍSTA
Na úkol místa jsme vykládali souběžně s mandalovými kartami a dostali jsme tak obraz karet i energií.
Císař, Mírnost, Velekněžka
Ochranný štít, Duchovní rozvoj, Čistota.
Nejprve musíme překročit velkou ochrannou vrstvu. Nestojí tu ale žádný hlídač a u vrat a nekontroluje naše zavazadla. Omnia mea mecum porto, všechno své si nosím sebou. Ten největší securiťák stojí v naší hlavě, to náš rozum nás může nepustit dál. Vzorce a pravidla, která máme nastaveny ze strachu, abychom nepřekročili hranice, za kterými už se neumíme ovládat a musíme se svěřit do rukou důvěry a víry. Když jeho překonáme, můžeme nakouknout dál. Za závěs, za nastavená pravidla, za všechno, co jsme se dosud naučili. Risknout to, že tam spatříme něco, co neznáme a s čím si zase budeme muset poradit. Odhalit Třináctou komnatu, nahlédnout pod pokličku, jít ještě dál, i když už si myslíme, že cesta nikam nevede. Pak dojdeme k cíli anebo na začátek. Čistí a připravení, teď už na vše. Bez pastí rozumu a bez strachu, co nás čeká. Plní důvěry a prostoru. Pak si odsud, od Sluneční brány, můžeme odnést Svatý Grál. Nebo alespoň malou skleničku od přesnídávky, kterou naplníme novým poznáním a dalšími skutky.
Jak se to tak někdy sejde…
Zatímco Petr četl příběh o archandělovi Gabrielovi, našem dalším průvodci, sledovala jsem, jak děj vylézá z karty Hvězda, a jak je i díky obrazu na ní náš archanděl s námi.
Gabriel je pánem Luny. Existuje stará islámská legenda, která vypráví, že Luna byla kdysi stejně zářivá jako Slunce, takže pozemské bytosti nerozlišovali mezi dnem a nocí. Alláh proto poručil Gabrielovi, aby její světlo ztlumil. Anděl kolem ní mával křídly a přeměňoval její hřejivě zlatou barvu v chladně stříbrnou. Gabriel proto představuje světlo – vědomou inteligenci – Luny a zmírňuje důsledky její temné, nevědomé stránky.
Slunce, měsíc, světlo denní i noční… Významy se překrývají a jejich rozdíly se stírají. To jen naše mysl se je snaží zařadit do škatulky. Už u prvního strážce vylézalo nikoliv téma duality a jejího spojení, ale správné směsi. A v tom, zdá se, pokračujeme dál. Sluneční brána je místem velké síly. Kdysi bývala vidět v každém kousku kamene, který ji tvoří, v každém slunečním paprsku, který na skálu dopadal. Dnes je v srdcích a myslích každého, kdo sem zavítá a když se vás tu dotknou paprsky slunce, můžete pocítit to, pro co sem chodili naši předci dávno před námi. Skutečnou sílu slunce, která není jen ve světle a teple, ale i ve víře v něj.
SKALNÍ HŘIB
Přírodní památka Magnetovec-skalní hřib se nachází přibližně 6 km od obce Velké Březno. Bazanitový skalní hřib je vysoký cca 6-8 m a je pozůstatkem lávového příkrovu tvořeného dvěma výlevy. Spodní výlev je pórovitější a zvětralejší. Na tenké noze spočívá mohutný klobouk budovaný kompaktnější horninou, která více odolává zvětrávání. Cenná lokalita je od roku 1992 chráněnou přírodní památkou.
24.3.2018, Green Witch Tarot
Minulost: Blázen, Viselec, 6 pohárů
Přítomnost: 2 mečů
Budoucnost: Věž
Rada: Královna pentaklů
Varování: 10 pentaklů
Energie místa: 9 pohárů a Královna pohárů
Duch místa: Císařovna
Skalní hřib nekoná, jen dohlíží na ty, co konat chtějí. Vždy byl někde poblíž, jeho duch se nesl krajem a kroužil nad těmi, co měli plány a úkoly. Doprovázel je jako Krakonoš, který nemusí opustit svůj příbytek a přitom přesně ví, co se kde šustne. Svou přítomností poskytoval oporu, sílu a klid těm, kdo se chystali na něco velkého. Možná hrálo toto místo důležitou roli jen v určitý okamžik, v konkrétní důležitý den, kdy se kolem něj lidé semkli a vytvořili něco podstatného pro další rok. Není to přitom předmět oslav, ale spíše důležitý bod při rituálu, čudlík, který musíte zmáčknout, aby dráha jela. Dnes můžeme mačkat, jak chceme. Buď nemáme správný den nebo správné místo, nebo jsou zrezivělé dráty. Něco je rozděleno, ale není to špatně. Svůj účel měl a plnil a dnes stráží a hlídá a učí. Toho, kdo chce, toho, kdo se dá.
Převaha „ženských“ karet mě vede k tomu, že je to místo vhodné, pro ženy. Měly tu kdysi zřejmě svou nezastupitelnou úlohu, možná sem chodily prosit o plodnost, podobně jako ve Františkových lázních k Frantíkovi. Tvarem by se oba prvky shodovaly. :) Jako úkol nebo rada pro mužské pokolení vyšla 7 pohárů. Co jim vzkazuje tato potutelná žena, láká nebo odrazuje? Vyzývá nebo zastavuje, protože to je naše území?
Já si myslím, že Skalní hřib měl velmi důležitou funkci, ale dnes nám prozradí už jen málo ze svého původního vědění. A neměli bychom pátrat, a hloupě se ptát. Usadí nás kartami, vzkazem nebo pádem na zadek. Nemusíme vědět všechno a hned. Nemusíme se pořád ptát, stačí, když budeme věřit, že jdeme správně, a trpělivě počkáme, až se vyrýsuje ten skutečný cíl naší cesty. Nezkoumat, nepátrat, hora k sobě přiláká to správné, a zda jsme to my, uvidíme příště.
Děčínsko, nebo alespoň ten kousek, který jsme z něj tentokrát viděli, nám neukázal všechno. Není to otevřená náruč, která vítá každého a vždy. Jeho respekt a uznání si musíme zasloužit, nejprve něco dát, a pak můžeme sklízet. Nedělá rozdíly mezi mužským a ženským, ani mezi obvyklou dualitou. Nehraje si na soudce. Vnímá směs, se kterou jsme přišli a tak trochu zkouší naši víru a směr, kterým jdeme. Až ukážeme, co v nás vězí, můžeme dostat malou odpověď. A i tu si jí musíme najít sami. Jako by se ve vzduchu neslo mečení kozy: „Mééé! Néééé! Dnes ještě néééé!“ Dobrá, tak příště! To be continued…
