Proč tajemná místa?

TAJEMNÁ MÍSTA

Aleš Česal/Radim Němeček

Předloni v létě jsem začala navštěvovat tajemná místa a vykládat na nich tarot. Ze začátku jsem jen vyložila výklad pro jednotlivá znamení zvěrokruhu na měsíc, později jsem vyložila i na energii samotného místa. Obešla jsem již hodně takových míst a velmi mě baví odhalovat jejich historii a domýšlet si jejich význam pro naše předky i pro nás z vyložených karet.

Zde si můžete přečíst výtah z úvodu knihy Aleše Česala a Radima Němečka Toulky tajemnými místy Čech, kde popisují proč právě tajemná místa a co je na nich vlastně tajemného. V knize dál najdete popsaná různá zajímavá místa, která můžete navštívit a pokochat se jejich historií.

„Říká se, že pod zemským povrchem, proudí neviditelné potůčky, říčky, ba i celé toky energie, která může vyvěrat, křížit se, zesilovat a tak působit na lidi v dobrém a zlém. Obzvlášť citliví jedinci mohou tuto energii cítit a využívat. Mluví se o telurických proudech, dračích silách, geopatogenních zónách, místech dobrých a zlých. Jako by se odvěký souboj mezi dobrem a zlem odrážel na samotném těle země.“

Jde zde o „lokality, kde zanechat své stigma světec nebo ďábel. Hovoří se o dávné tradici, o nesmírném vědění založeném na odlišném (chcete-li) magickém poznávání skutečnosti. Bohužel dnes máme k dispozici jen neúplnou mozaiku dávné moudrosti. Nezapomenuté a neztracené střípky postačí, abychom se touto tradicí zabývali hlouběji. Tradice, byť roztříštěná, žije dál. Jsou tu lidové zvyky, legendy a mýty.

Stefan Brönle ve své knize Síla místa rozeznává dva typy posvátných míst, na nichž se projevují účinky duchovní roviny. Jeden označuje jako genius tempori – duch času. Zjednodušeně řečeno jedná se o jakýsi duchovní náboj, který v sobě nese energii, jež může být využita kladně nebo záporně. Duchovní síla může vstoupit na určitém místě spojeném s geomantickým fenoménem (symbolem) do člověka. Člověk pak hledá uskutečnění nebo styčný bod této duchovní síly.

Protipólem geina tempori je genius loci – duch místa. Na rozdíl od ducha času není tento fenomén časově omezen a jeho síla je konstantní.“

Místa v naší krajině jsou skutečně stará a posvátná. Jejich sílu využívalo mnoho našich předků, už pohanských a stejná místa pak převzalo křesťanství a přeměnilo pohanské kulty na křesťanské světce. Síla míst však zůstává stejná.

„Jednou z postav pohanského panteonu, se kterými se můžeme setkat v souvislosti s geomatickými legendami, je tzv. Bílá bohyně reprezentující kosmický princip před stvořením. V křesťanství se s ní setkáváme jako s Pannou Marií (Lurdskou). Ukazuje cestu k pokladům, které nejsou vždy materiální, ale duchovní.“ V tarotu bychom tuto postavu našli pod 2.Velekněžkou.

„Další aspekt duchovní roviny místa se projevuje v podobě Rudé bohyně. Tato bohyně představuje pohlavní sílu a plodnost. V křesťanství se projevuje jako pramáti Eva nebo jako Panna Maria Kojící. V pověstech má atribut draka a vystupuje jako žena pomazaná krví, zatížená hříchem.“ V tarotu bychom tuto bohyni našli na kartě 11.Síla (nebo 15.Ďábel).

„Triádu bohyň zakončíme Černou bohyní – bohyní smrti, noci a zimy. V křesťanství je uctívána jako Panna Marie Bolestná. Má-li být nemocné a špatné uzdraveno, musí nejprve zemřít a potom se znovu narodit. Zjevuje se ve smutečních šatech, často poblíž hrobů.“ V tarotu ji najdeme jako kartu 13.Smrt.