05.04.2011 10:26
NÁZORY A POSTŘEHY K TAROTU OD HAJA BANZHAFA
Vytažené z knihy Univerzální tarot, Synergie, 2006
„Tarot nemá žádná pevná pravidla hry, vždy hraje hru vykladače.“
TAROT A NÁHODA
Náhoda je nejvlastnějším pramenem odpovědi nejen u tarotu, ale i u všech klasických věšteb. Skrývá se za tím starověké přesvědčení, které v náhodě spatřuje něco významného, V něčem nevypočitatelném lidé původně spatřovali působnost Boha, na rozdíl od vypočitatelného jednání lidí. Význam slova se změnil teprve v 17.století, počátkem osvícenství, kdy se tento pojem stal synonymem pro jevy odporující rozumu.
Výklad tarotu, zamíchání karet a jejich losování je tedy založen hlavně na náhodě. Ihned se zde vynoří pochybnost, kterou v souvislosti s tarotem slýcháme vždy znovu a znovu. „Když ale karty vyložíme pětkrát za sebou, dostaneme přece pokaždé jiné karty a tedy i jinou odpověď.“ To je samozřejmě pravda. V takovém případě skutečně většinou přijdou jiné karty, to ale nic nedokazuje. Jenom racionální dokazování spočívá na opakovatelnosti experimentu. Potom je nutné všemi prostředky vyloučit rušivý faktor náhody a plánovanou sérii pokusů provádět v chráněném prostředí, např. v odstíněné laboratoři. Podaří-li se experiment libovolně často, je považován za prokázaný. Avšak orákula náhody jsou stejně jako sny součástí iracionálního světa, a proto je nemůžeme poměřovat racionálními prostředky. Tak jako sen není významný až teprve tehdy, když se nám zdá pětkrát za sebou, stejně málo žije z opakovatelnosti výpovědi orákulum náhody. Zatímco se náhoda v racionálním světě považuje za nevypočitatelnou veličinu a nežádoucí rušení, které může zhatit experiment, a proto musí být vyloučena, ukazuje se být v iracionálním světě nejdůležitějším, přesvědčivým faktorem. Rozumí se samo sebou, že ji proto nelze poměřovat metodami, které ji vylučují. Proto je významná konstelace prvního a jediného výkladu, a skutečnost, že ji nelze opakovat, nic nedokazuje.
TAROT JAKO KNIHA MOUDROSTI
Vykládat karty je sice nejoblíbenějším, ale přesto jen jediným ze způsobů, jak se zabývat tarotem. Tím druhým, z větší části neznámým, je studovat trumfové karty a v jejich skladbě a symbolice rozpoznávat souvislou výpověď. Kdo to dokáže, nachází v této následnosti obrazů poselství ze starých časů a tarot se může stát zdrojem poznání, který k němu hovoří beze slov z obrazů, podobně jako slavná MUTUS LIBER, „němá kniha“ alchymistů.
Tato hluboká rovina se nachází výhradně ve 22 kartách Velké arkány. Jsou to základné symboly na životní cestě člověka. A symbol je zde myšlen v původním slova smyslu, který na rozdíl od znaků, ikon, šifer, kódů a tajných písem není ničím umělým nebo vymyšleným. Symbol nechce zatajovat nic zjevného, ale naopak chce zobrazit něco většího a hlubšího, než mohou vyjádřit slova a než může náš rozum pochopit.
Existuje jeden příběh, který patří k nejstarším dějinám lidstva. Odedávna se na celém světě vždy znovu a znovu předává z generace na generaci ve všech jazycích všech národů. Je to příběh o člověku, který se vydá na cestu hrdiny, aby vykonal velké dílo. Nezávisle na názvech jednotlivých vyprávění nazýváme tento typ příběhu Cesta hrdiny. Z pohádek, legend, eposů a mýtů známe velké hrdiny jako byl Gilgameš, Odysseus a Parsifal a samozřejmě také pohádkové postavy jako Markétu, Popelku, chudé mlynářské dcery a nesčetné prince, konající velké dílo. Fascinují nás ale také v současné literatuře, jako v Nekonečném příběhu Michaela Endeho, a v Tolkienově Pánovi prstenů.
Jedinečnost těchto příběhů spočívá v tom, že mají vesměs stejnou strukturu, který je jím vlastní, bez ohledu na dobu nebo kulturní okruh jejich vzniku. Na počátku se vždy ztratí původní jednota, načež se zprvu nezkušený hrdina, často dokonce hlupáček, vydá hledat těžce dostupné vlastnictví. Na své cestě se setkává s nápomocnými, ale i nebezpečnými bytostmi, se kterými si naštěstí umí poradit. Dříve nebo později se ocitne v úzkých, a právě díky těm pomáhajícím osobám se dokáže opět osvobodit. Podaří se mu zvítězit nad soupeřem v říši temnoty nebo mu přinejmenším ukořistit těžce dosažitelné vítězství. Následný návrat se ukáže jako nejnebezpečnější úsek z celé cesty. Zde mnohý hrdina ztroskotá, zvláště když si byl příliš jistý svou věcí. Daří-li se mu však, potom se vrátí zpátky do své domoviny a přinese sebou vytoužené vlastnictví, kterým vyléčí zemi nebo nemocného krále či jiným způsobem zase obnoví ztracenou jednotu.
Hrdinou je Blázen, čímž tarot zachycuje motiv hlupáčka mnoha pohádek. Ve starých tarotových vyobrazeních nemá Blázen žádné číslo, v novějších pak nulu. Tak mu mezi 22 kartami Velké arkány nepřísluší žádné pevné místo. Tuto pohyblivost si zachoval, neboť Blázen jako jediná karta této skupiny přežil. Zatímco ostatní dřívější trumfové karty ze současných hracích karet zmizely, Blázen se znovu objevuje jako žolík. V této souvislosti se vynořuje ještě jeden zajímavý fenomén. V pohádkách se vždy vyskytuje nějaký hlupák, kterému se jako jedinému podaří pomoci nemocnému králi. Také v loutkovém divadle by byl král bez kašpárka dosti bezradný. Na středověkých královských dvorech byl blázen jediný, kdo směl říci královi pravdu.
Jak se zdá byla tato cesta hrdiny vyčtena z nebes, protože jejím vzorem je pohyb slunce. Pokud jeho cestu rozdělíme na den a noc, odpovídá denní pohyb slunce na obloze zrodu a vzestupu světla, čímž symbolizuje probuzené vědomí a sebepoznání, vývoj, který se odráží v jednočíselných tarotových kartách 1-9. Noční oblouk slunečného pohybu představuje paralelu k sestupu do podsvětí, kde hledáme a nalézáme nesnadno dosažitelné vlastnictví, stejně jako zpáteční cestu ke světlu plnou nebezpečí. Tuto napínavou část příběhu znázorňuje následujících devět karet 10-18. Zbývající tři karty zobrazují cíl cesty; návrat domů, vykoupený a obnovený neporušený řád.
TAROT A ASTROLOGIE
Obě metody můžeme dobře srovnat s velkými světly na obloze. Spočitatelná astrologie odpovídá principu Slunce, které se pohybuje po stále stejné, konstantní a snadno předvídatelné dráze. Tarot je naproti tomu orákulum, které má spíše charakter Měsíce. Jeho pohyb je výrazně nestabilnější. Jednou narůstá, pak zase ubývá, jednou je v úplňku, pak zase v novu, jednou je díky němu noc jasná jako den, jindy na celé noci úplně zmizí, neustále vychází v jinou dobu a na jiném místě a příležitostně svítí dokonce i přes den. Stejně nevypočitatelný nebo vrtkavý se zdá být i tarot. Kdo se však někdy zabýval jeho lunární přirozeností, kdo zná obrazný jazyk karet, ten ví, jak silně oživují intuici a jak pozoruhodně jasnou výpověď podávají. Tato specifika se přirozeně projevují na respektu vůči těmto bádáním, a tak není divu, že měřitelnou astrologii přednášeli muži na univerzitách a byla provozována na královských dvorech (sluneční princip). Umění výkladu karet je oproti tomu považováno za doménu ženy a bylo od počátku spojováno s putujícím národem (stejně jako měsíční princip), tedy s kruhy, které byly až do novověku zavrhovány.
ČASTO KLADENÉ OTÁZKY (FAQ HAJO BANZHAF)
Jak často se smíme karet ptát?
Zlaté pravidlo zní: Méně je více. Kdo si vykládá karty na důležité otázky jen zřídka, vezme si jejich výpověď mnohem více k srdci než ten, kdo si vykládá několikrát denně.
Měli bychom se soustředit na otázku, když mícháme, snímáme, vytahujeme či vykládáme karty?
Ne, raději ne. Nechte se vést spíše úvahou, že vaše nevědomí už stejně ví, na co se chce zeptat.
Je výpověď karet nesprávná jen proto, že jsme si je spontánně vytáhli pravou rukou (když je vždy taháme levou – od srdce)?
Ne. U tarotu je náhoda nebo spontánnost vždy důležitější než pravidla. Kdo tedy spontánně poruší pravidla, nedopouští se ničeho špatného.
Můžeme karty vykládat pro nepřítomné osoby?
Ano, můžeme, pokud máme souhlas této osoby a/nebo je náš zájem oprávněný.
Můžeme si nechat vytáhnout karty někým jiným?
Ano. Pokud jsme vnitřně neklidní nebo máme v souvislosti s otázkou příliš nezvratná očekávání, je dokonce vhodnější, abychom si karty nechali vytáhnout, vyložit a interpretovat od někoho, kdo je nám sympatický.
Existuje nějaká hranice výkladu, události, které vykladač karet nemůže nebo by neměl předpovídat?
Ano. Člověk, který vykládá karty, není věštec, jak si lidé mnohdy představují, ale spíše překladatel. Zná řeč obrazů a překládá ji tazateli. V tom se podobá vykladači snů. Smyslem výpovědi je zprostředkovat hlubší pochopení širších souvislostí nějakého současného nebo budoucího vývoje. Hranice výpovědi přitom spočívá v obrazném popisu zkušenosti s tím spojené. Prognózy, které jí překračují a tazatele staví před domněle neodvratitelnou událost, jsou bezcenné až pochybné.
Jak to, že si člověk vytáhne ty „správné“ karty, aniž by je znal a věděl, co znamenají nebo jakou metodu vykladač použije?
Základní pravidlo zní: Tazatel hraje vždy hru vykladače. Na nevědomé úrovni jsme zřejmě vzájemně spojeni mnohem více, než se jeví z vnějšího pohledu, takže mezi oběma zúčastněnými vzniká jakási jednota, díky níž tazatel vytáhne pro příslušného vykladače ty správné karty. Pokud tedy není přínosné, abychom si nechávali výklad posoudit jiným karetním odborníkem, protože pro jeho pochopení by si tazatel možná vytáhl jiné karty, které by však vedly ke stejné výpovědi.
Jak se tarot vztahuje k astrologii nebo Iťingu?
Zatímco síla tarotu spočívá v objasnění vývoje v oblasti zájmů, je astrologie skvělým klíčem k podstatě člověka, jeho životního úkolu a velkým cyklům zkušeností. Iťing skýtá cenné podněty především tomu, kdo chce proniknout do hlubší významové úrovně určité zkušenosti.
Každé z těchto orákul mluví svým vlastním jazykem, přičemž západní tradice jako tarot a astrologie jsou vzájemně úzce spřízněné. Mají k sobě např. jako němčina a angličtina – dají se dobře přeložit. Vzdálenost k Iťingu je oproti tomu ve skutečnosti tak velká, jako je např. rozdíl mezi němčinou a čínštinou. Porozumět tomuto jazyku vyžaduje hlubokou schopnost vcítit se do jiné kultury.
Jak to, že karty někdy odrážejí má přání a nenaznačují skutečný vývoj?
Karty odpovídají tak, jak se jich ptáme. Na otevřenou otázku tedy dostaneme otevřenou odpověď. Otázka prosycená přáními může vést k odpovědi, v níž se zrcadlí jen tato přání, ne však budoucí vývoj.
Karty mi pomáhaly mnoho let a byly pro mne spolehlivým průvodcem, který mi vždy ukazoval určitou cestu. Od jisté doby už ale odpovědím nerozumím, prostě mi nedávají žádný smysl. Jak si to mám vysvětlit, co dělám špatně?
Pro tento jev znám dva důvody:
- Dostavuje se tehdy, když karty vykládáme příliš často.
- Nastává jako určitá korigující funkce, když na karty přesouváme příliš mnoho odpovědnosti. Mějte vždy na paměti, že tarot je sice dobrý sluha, ale špatný pán. Je moudré žádat karty o radu, abychom ji mohli následně přezkoumat a zodpovědně za sebe sama uvést do praxe. Určitě ale není dobré se jim podřizovat a dělat jen to, co tarot dovolí, či dokonce přikáže.
