– Sestřičky, přistály jsme. Již jsme na Zemi.
– Komu vlastně letíme přečíst, co se píše ve hvězdách? Komu nadělíme osud tentokrát?
– Ale kdeže osud, ten si každý vytváří sám. My jen pomáháme s jeho naplněním těm, kteří vyslali své prosby do univerza.
Právě odbíjí půlnoc.
– Vystupujte, je náš čas.
– Já jim budu darovat víru.
– Já naději.
– Já duši snílků.
– Já zmatu jejich mysl iluzemi, v nichž bezděčně budou žít ztraceni v realitě.
– Já je svým světlem z omamných vidin vyvedu.
– Já jejich nitro před láskou obnažím.
– Já k nim sešlu patronku, aby je ochránila před všemi nástrahami.
– A co jim popřeješ Ty, sestro naše nejmladší?
– Lehkost bytí. Až na ně život ukáže nahý zadek, zasmějí se tomu.