Až v jeden den,
učešu vlasy,
přehodím kabátec
přes vnadné prsy.
Pak rukou buclatou,
chopím se meče,
až do srdce zářivého,
zloba kolem vteče.
A než tak nastane,
na jílec sedá prach,
má duše veselá,
skotačí v jitřních hrách.